Autor: Mária Kohutiarová
Zdroj: © Dvojtýždenník Slovo +, ročník 1, číslo 4/2017, s. 26-27 | slovoplus.sk
Český překlad: Anežka Hamplová | Archidioecesis Olomucensis
Datum napsání:
24.02.2017
Bez masa v postní době? Dej něco lepšího!
Půst. První, co nám jako křesťanům napadne, jsou pátky bez masa. Ale ruku na srdce: je toto pro nás ještě vůbec nějaký sebezápor?
Mnozí z nás maso vůbec nemusí, ba právě mají pocit, že už je ho všude příliš. Být jeden den bez něho je spíš dar, než zřeknutí se. Přesto ale poselství půstu je zde: a jasně hovoří o tom, že je potřebné zříci se něčeho, co je nám příliš milé anebo obětovat něco, co je pro nás příliš těžké. Jen takto bude postní období ponořením se do sebe a spoluúčastí na Kristově utrpení, společným nesením kříže, v němž všichni, každý jeden z nás, více dozrajeme. Ale: ne každý má fantazii na to, aby si vymýšlel „postní výzvy“. Pro ty z vás, ale i pro ostatní, kteří jsou otevření změně a nebojí se jít dál, hlouběji, výš, důsledněji, nabízím inspirativní seznam. Možná si vyberete jeden bod, možná na každý den jiný. V každém případě nezapomínejte, že by to mělo „trošku víc“ zabolet, že by v tom měla být námaha, pot, překročení sebe sama a vlastní pohodlnosti. Jen tak bude mít kterýkoliv čin ze seznamu zásluhu. A máte-li něco lepšího: sem s tím!
X možností namísto dne bez masa:
1. Máš rád facebook? Během postního období si ho odpusť a úplně ho na těch čtyřicet dní opusť. Namísto vypisování přátelům „On-line“ pro ně udělej něco hmotného, konkrétního. Ty, které tam máš zařazené jako přátele a nejčastěji jim píšeš, znáš jako „staré boty“ - takže račte - potěš je „live“ - setkáním, posláním dopisu či drobné pozornosti. Projev přátelství jinak než postavením či komentářem na facebooku.
2. Druhou častou závislostí a „nezbytností“ je mobil. I ty s ním spíš? A neumíš vydržet deset minut, abys na něm něco „neřešil“? Nauč se ovládat: v postní době používej mobil jen v nevyhnutelných případech. Vlož čas, který ti zůstane místo komunikace na mobilu, do modlitby, do komunikace s Bohem. Uvidíš, že tato investice přinese dobré ovoce.
3. Ještě je co vypnout: a tak se pravdivě podíváme na televizor a počítač. I zde je nutný střih a zříci se, i kdyby bylo hokejové mistrovství světa a naši by hráli o první místo. Víš o tom, že když „čumíš do bedny“, nevnímáš ani toho nejmilejšího člověka, kterého vedle sebe máš? Udělej to nyní opačně - ignoruj TV a vnoř svoji pozornost, lásku, nadšení do toho, kdo stojí vedle tebe.
4. Přibrzdi jazyk! Nedovol, aby ti během postu skrze něj prošlo cokoliv negativního: čili stížnosti, frflání, pomlouvání, osočování, posuzování. Místo toho se zaměřuj na pozitivní marketing svého života a lidí kolem sebe chval, vždycky je co. Hledej dobro v druhých, objevíš víc, než sis představoval. Pokud neumíš nic najít, mlč v milosrdném přijetí a žehnej. A to i politikům.
5. Otevři oči. Já vím, že se díváš, ale nyní se dívej lépe. Tvým úkolem je vnímat všechny drobné zázraky, které ti Bůh předkládá každý den a není jich málo. Všímej si všeho: To, že máš vyprané a vyžehlené košile. To, že jsi stihl vlak či tramvaj, přestože jsi zaspal. To, že opravář pračky přišel ještě v ten den, kdy se pokazila, ačkoli minule jsi čekal tři týdny. K čemu je dobré toto pozorování? Na jednoduchý akt, který jsi asi zapomněl: na vděk. Za všechno děkuj Bohu, a též lidem, přes které ti ty zázraky přináší. Uvidíš, jak se tvoje srdce bude měnit!
6. Přijmi kříž. Přestaň ho brát jako rekvizitu anebo jako trest. Nes ho každý den, všechny svoje bolesti čekané i nečekané, v tichu a pokoře stejně, jak Ježíš nesl ten „svůj“ nezasloužený kříž. Bolest zad či zubů, ať tě tentokrát neudělá nevrlým, pouze ztišeným. Totožně vnímej podraz od šéfa, ticho od dlouholeté kámošky či štiplavý komentář od souseda, který bys jindy ironicky odpálil zpět.
7. Pracuj naplno. Důsledně čiň, co máš - až už v zaměstnání nebo ve tvém stavovském postavení. Neuhýbej před tím, co se ti nechce dělat. Ty sám víš, kolik nepodstatných, „nepracovních“ blbostí děláš při práci. Pomysli na Ježíše, který v potu své tváře v dílně s Josefem hobloval trámy. Byl čas na rozhovor, formaci a modlitbu, ale ne na hlouposti. A zůstal konečný výsledek práce - v trámu ze dřeva i v trámu osobnosti. Přesně to spoj i ty: ora et labora.
8. Uč se odpouštět. Škola odpouštění nikdy neuškodí. I ty máš okolo sebe lidi, kteří ti ublížili anebo se k tobě divně chovají, možná jsou to i lidé z kostela, kde sedíte v jedné lavici. Jestli můžeš, pověz jim pokojně z tváře do tváře, mezi čtyřma očima: cokoliv se mezi námi stalo, je to odpuštěné. Pokud nemůžeš mluvit, napiš jim v tomto duchu malý lístek. Tvoje odpuštění může otevřít brány, které jsou už dlouhé roky zamknuté a dovolit, aby požehnání vstoupilo druhým do života.
9. Vykroč dopředu. Víš, kvůli kterým restům se škrábeš za ušima, co ti dlouho trvá, v čem dlouho startuješ a kde stagnuješ. Kde nemáš odvahu vykročit dopředu. Přijmi tento čas jako výzvu a začni. Učit se jazyky? Více číst Písmo? Hned ráno začít den modlitbou? Možná se před tímto rozhodnutím potíš stejně, jako Ježíš v Getsemanech. Mluv s Ježíšem: Ne má vůle ať se stane, ale tvá ! A jdi!
10. Vzdej se sebe. Přestaň být sebestředný někdo, co všechno umí nejlíp. Cílem tvého života není kariéra, ale láska. Začni se tedy dělit o čas, o pozornost a možnosti s druhými. Například je tu kolega, co nastoupil jen nedávno a ty víš, jak je šikovný, pouze nedostal šanci. Anebo tvoje dorůstající dítě, které k dozrání potřebuje příležitost, aby dokázalo, co v něm je. I když je to „jen“ vaření čaje nebo oběda. Vzdej se svého postu, toho jistého a bezpečného a dovol jim dokázat, že i v nich je skrytý potenciál. A raduj se, co dokážou - i když to nebude hned dokonalé.
11. Děl se o to nejlepší, co máš. Zvykem je posouvat věci, které nepotřebujeme. Anebo nám nechybějí. Ale ty jsi pozvaný učinit víc: dát všechno nejcennější, co máš. Ježíš dal svůj život. Při pozorném poslouchání a sledování lidí kolem sebe můžeš i ty dát svoje „všechno“: pokud se postavíš a ze skříně vytáhneš krásné plesové šaty... ty, které jsi měla před týdnem a které ti tak záviděli - ona na ně nemá... a nemůže jít na ples. Pokud vezmeš nářadí a jdeš namontovat sousedům světla. Víš, že tvůj soused není technický typ: ale dokáže jiné věci a v mnohém ti nezištně pomáhá. Vezmi tedy svou schopnost udělat rukama cokoliv a daruj mu to! Jestli už dál nevíš, tak dobrý, velký nákup na práh rodiny, která to potřebuje, zabalený v krabici s adresou udělá víc, než si myslíš.
12. Sniž se. Jak to udělal Ježíš, že se stal posledním a zemřel nejponíženějším způsobem, co ti brání podobat se mu? Odhlédni od svého IQ, vzdělání, finančního zabezpečení či vnitřního odporu: i ten člověk, kterého potkáváš na ulici před nádražím, anebo ta stará babka, co se pokaždé předmodlívá, a mluví o ní jako o klevetnici, potřebuje tvoje laskavé slovo a přijetí. Ne, nemá to být jen formální pozdrav. Dej si čas, poslouchej, zastav se. Nikdy nevíš, jak tímto můžeš uzdravit rány, skryté před světem. A je to víc než euro do váčku či znak pokoje narychlo.
13. Dělej víc, než musíš. Zapomeň, že to, co děláš, musí Bohu postačoval, i druhým, to je povinnost. A za tuto hranici nejsi ochotný jít. Slyš: ani Bůh nemusel přijít a narodit se, natož ještě umřít. Udělal to, protože měl více rád druhé, než sebe. V této lásce neexistují hranice, kolik, co a kdy budeš dělat. Láska je nemá. Nezná: tak se to patří. Láska vidí a koná. Ačkoliv jsi včera umyl nádobí a dnes myje někdo jiný, ne ty. Přestože nejsi povinen po někom uklízet. I když ... je zapotřebí ještě mluvit?
14. Začni první. Mnohokrát i víš, co a komu, ale váháš. Nechce se ti trčet z davu, být divný, být ten, kdo začíná. Necítíš se být pionýr. Potom se divit, že se věci nemění, je hloupost: každý totiž čeká, kdo začne. Ve vlaku promluv ke starému známému. Odnes tašku či odvez někoho, kdo sotva šlape mezi vesnicemi po zmeškání autobusu. To je tvoje příležitost, nenechej si ji vzít, abys první daroval lásku. Nezapomeň: „My máme milovat, neboť on první miloval nás.“ Ježíš v tobě nechal stopu.
15. Přinášej radost a dobré zprávy. Vím, to špatné se tak dobře říká. Ale nyní to otoč: a věř, že je co dobrého, říci druhým. Hledej a budeš překvapený, jak troška vtipu a úsměvu, troška nadhledu a optimismu (pozor, bez sarkasmu, ironie a dvojsmyslnosti) dokážou změnit atmosféru kdekoliv. Není to úžasné, že ty můžeš být katalyzátorem radosti?
16. Víc poslouchej, než mluv. Jak bylo vtipně řečeno, že máme dvě uši a jedna ústa, v tom je řečeno dost. Minimálně tolik, že máme dvakrát víc poslouchat, než hovořit. A kupodivu to přinese víc dobra, než si kdo může myslet. Je to dřina, protože je příliš často nutné kousnout se do jazyka - ale stojí to za to. Zkus!
17. Dávej něhu. Ježíš byl pověstný tím, že se u něho lidé cítili dobře. Tu možnost máš i ty: pohladit dítě, poplácat kámoše po rameni, obejmout jen tak. Nikdy netušíš, jak projev jednoduché soudržnosti a blízkosti dokáže i beze slov pozvednout lidské sebevědomí. Máš k tomu šanci: zkoušej a buď v lásce vynalézavý, někdy stačí málo!
18. Buď přítomný celý. Jsi-li si s někým, vlož se do toho okamžiku. Dívej se mu pozorně do očí. Poslouchej naplno, až do hloubky svého „já“. Prociť, co posloucháš. Nehraj už to divadlo s obligátním „ano“ a „hm“, které tě i tak vždycky prozradily, že jsi mimo. Dej se naplno do každého okamžiku. Bude stačit na celý půst?
